Pro Oleksandra Boika bude angažmá na jihu Čech prvním působením mimo Ukrajinu. K rozhodnutí zamířit do Českých Budějovic mu pomohlo také doporučení od reprezentačního spoluhráče Valerije Toduy, který prostředí Jihostroje zná více než dobře. V rozhovoru mluví Boiko mimo jiné o své rodině, v níž všichni čtyři sourozenci hrají na postu libera.

Dosud jsi celou kariéru odehrál doma na Ukrajině. Co tě přivedlo právě do Jihostroje?
V ukrajinském klubu mi končila smlouva a dostal jsem nabídku z Českých Budějovic. Už jsem chtěl vyzkoušet zahraniční soutěž, takže jsem si řekl: proč ne? Vnímal jsem to jako dobrou možnost poznat nové prostředí a udělat další krok v kariéře.

Co jsi o Jihostroji věděl před podpisem smlouvy? A pomohl ti někdo s rozhodováním?
V minulé sezoně jsem v reprezentaci hrál s Valerijem Toduou a už tehdy mi o Jihostroji říkal spoustu hezkých věcí. Když jsem pak dostal konkrétní nabídku, znovu jsme se o klubu bavili. Jeho doporučení pro mě bylo důležité a pomohlo mi rozhodnout se pro České Budějovice.

Jak bys popsal svůj herní styl?
Upřímně je pro mě těžké svůj herní styl popsat. To raději nechám na fanoušcích, až mě uvidí v zápasech. Já se chci soustředit na to, abych pomohl Jihostroji zlepšit příjem i obranu. Udělám maximum pro to, abych byl pro tým co největším přínosem.

Kvůli operaci kolena si vynechal Volleyball Nations League, ale nyní jsi zpět v národním týmu a připravuješ se na mistrovství Evropy. Jak se cítíš?
Po operaci kolena a následné rekonvalescenci se teď cítím výborně. Konečně zase můžu hrát volejbal naplno. Doufám, že pomůžu ukrajinské reprezentaci k co nejlepšímu výsledku na mistrovství Evropy.

K Jihostroji se připojíš až po mistrovství Evropy v Estonsku. Na co se nejvíc těšíš?
Těším se, až poznám nové spoluhráče a celkově na to, jak klub funguje. Samozřejmě chci také poznat město. Už se opravdu nemůžu dočkat, až do Českých Budějovic přijedu.

Jaké si dáváš cíle pro nadcházející sezonu?
Samozřejmě chci s Jihostrojem vyhrát všechno, co půjde. Vím, že klub má ty nejvyšší ambice, a udělám maximum pro to, abych k jejich naplnění pomohl.

Všichni čtyři sourozenci hrajete volejbal a všichni na postu libera. To je neuvěřitelné. Jak k tomu došlo?
Vyrůstali jsme ve sportovní rodině. Naši rodiče jsou volejbaloví trenéři a od dětství nás vedli k volejbalu. Povedlo se jim to opravdu dobře. Protože ale nikdo z nás není příliš vysoký, post libera pro nás byl přirozenou volbou. Takhle jednoduché to ve skutečnosti bylo. (smích)

A na závěr – mají ti fanoušci říkat nějakou přezdívkou?
Někteří lidé mi říkají Boing. Na tuhle přezdívku jsem zvyklý.

 

 

 

 

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Příspěvek sdílený VNL - Volleyball Nations League (@volleyballnationsleague)