Pro Šmejkala to byl druhý rok v pozici kouče Jihostroje, znovu s bronzovým koncem. U mužstva zůstává. V příští sezoně bude dál rozvíjet volejbalové talenty – univerzála Tomáše Brichtu a smečaře Josefa Leštinu. V týmu naopak končí finský univerzál Samuli Kaislasalo.
V nejvyšší soutěži jste opět zůstali před finále, nezískali jste pohár. Jak hodnotíte sezonu?
Z hlediska našich cílů a také kvality týmu je třetí místo spíš neúspěchem než úspěchem. Alespoň tak to chápu já. Pokud se na to ale podíváme z druhého pohledu, tak přes naše nejrůznější komplikace jsme vyhráli poslední zápas doma, před našimi diváky, a dostali bronzovou medaili, což je vždycky fajn.
V domácí hale jste v celé sezoně prohráli pětkrát a hned čtyřikrát s pražskými Lvy. Čím to je, že tento soupeř je pro vás tak nečitelný?
Nad tím, proč nás přehrávali, jsme také přemýšleli. Určitě nebyli nečitelní, ale objektivně – Lvi mají širší lavičku, osa týmu hraje pospolu delší dobu, a to má určitě vliv na účinnost některých herních systémů. Mají spolu prostě volejbalově více odžito. V neposlední řadě prostě hrají volejbal zatím lépe, a to i díky věku a zkušenostem.
Je to cesta i pro Jihostroj, aby se klub zaměřil na udržení silné osy týmu do dalších sezon?
Samozřejmě, že by si to přál každý klub. Ale stává se, že když přijde dílčí úspěch a zlepšení, tak řada hráčů se v české extralize nezdrží a snaží se dostat výš, do jiných lig. Trh s hráči se hýbe již minimálně dva měsíce, takže i Jihostroj pracuje na složení týmu. Kádr se opět obmění. Pořád je to ale otázka peněz a dalších faktorů.
Jakých například?
Třeba značka míčů. Divili byste se, kolik hráčů zvažuje sezonu v české extralize, kde se hraje s míči značky Gala. Protože když hrají evropské poháry, nebo se dostanou do reprezentací, tak se musí zpět adaptovat na míče Mikasa, což někteří vnímají jako problém.
Opravdu je tak velký problém pro volejbalisty hrát se dvěma odlišnými značkami?
Také jsem razil teorii, že profík by měl umět hrát i s cihlou. S nadsázkou, samozřejmě. Opravdu to tak jednoduché není. To je jak kdybyste tenistovi řekl, proč si bere nové míčky, když ty staré jsou ještě dobré, jen trochu ohrané. Neříkám, že je to zásadní problém, ale obě značky mají některé vlastnosti rozdílné, třeba při zpracování tvrdých úderů působí Gala proti Mikase trochu jako hopík. Někdo to zvládne ukočírovat, jiný zase ne. Šikovný hráč si rozdíly obou balonů snáze pohlídá, méně šikovný pak míče honí po hale. Nejsou to však výmluvy, jen narážím na skutečnost, že je náročné jeden týden trénovat s Mikasou, pak zase s Galou, a takto to dokola střídat kvůli pohárům.
Jihostroj dlouhá léta patřil k absolutní špičce domácí nejvyšší soutěže. Převzal nyní za poslední dva tři roky jeho pozici právě pražský celek Lvů?
To si nemyslím. Jak jsem říkal, Lvi dokázali svůj tým víceméně udržet pohromadě a také se v celé extralize situace dost změnila. Když se například někdo rozhodne, že do týmu vloží více peněz, tak na to ostatní kluby nemusí reagovat stejně. Vždy se musí zohlednit cena proti výkonu.
To jistě dělá i Jihostroj.
Tím vůbec neříkám, že Jihostroj je na tom špatně, naopak. Ale každá investice musí mít rozumné odůvodnění. Nikdo nechce přeplácet hráče, kteří za takové peníze nestojí a nepřinesou potřebnou kvalitu. Doba, ve které měly kluby v týmu sedm reprezentantů a třeba jednoho dva cizince, je dávno pryč. A už ani nenastane, protože všichni naši kluci se snaží, od určitého věku, odejít do zahraničí. To musíme akceptovat a snažit se s tím pracovat.
Co se týmu povedlo, byl domácí zápas s italským velkoklubem Piacenzou. Jihostroj vyhrál a jen těsně vám unikl i postup přes zlatý set. To vás muselo potěšit.
Pro spoustu hráčů to byl opravdu velký zážitek. Byla to ukázka toho, že když si příliš nepřipustíme, že hrajeme proti takovému týmu a zahrajeme uvolněně, tak kvalitu máme. Takový tým umíme nachytat a pak ho i porazit. Určitě tu nechtěli prohrát a pozdější vítězové celého Poháru CEV u nás byli jednu trenérskou výzvu od vyřazení. Teď to zase vztáhnu k extralize, protože si pořád myslím, že jsme i díky takovým výkonům měli na to, abychom do finále namísto Lvů postoupili my. Tím nesnižuji kvalitu soupeře a jejich zasloužený postup. K tomu potřebujete udržet kvalitu, zdravé hráče a kus štěstí vměstnané do dvou týdnů. V součtu toho všeho byli pražští Lvi lepší.
To však může říci trenér každého týmu a občas to zní jako výmluva.
Může to tak znít. Ale pokud vám v důležitých fázích sezony ze základní šestky vypadnou dva klíčoví hráči (univerzál Kaislasalo a libero Kovařík, pozn. red.), tak se pak objektivně jejich absence projeví ve hře a tím i ve výsledku. My jsme sice měli v týmu mladé kluky, kteří se s tím poprali opravdu se ctí, ale zase na druhou stranu po nich zatím nemůžeme chtít, aby nás tahali z problémů. Určitě budou jednou rozhodovat zápasy play off, momentálně tyhle boje prostě nemají prožité.
Už jste to jednou zmiňoval, že jste rád, jaké výkony na hřišti předváděli právě mladíci Josef Leština s Tomášem Brichtou. Bylo to pro vás největším překvapením sezony?
To bych neřekl. Já kluky denně vídám na tréninku. Vím, co dovedou, takže překvapený jsem určitě nebyl. Ale potěšený, to ano. Kluci mají před sebou velkou volejbalovou budoucnost a věřím, že Jihostroji jednou vrátí energii, kterou do nich klub investoval. Pro mě jako trenéra je radost sledovat, jak oba přebírají zodpovědnost a tlak za starší spoluhráče, když jsou oni třeba zranění nebo jim to nejde. A jsem rád, že ukazujeme českému volejbalu, že i s více mladíky se dají například vyhrát krásné volejbalové bitvy, jako s Piacenzou nebo se Lvy či Karlovarskem.
Ale vy jako trenér musíte koukat především i na výsledky.
V klubu, jako je Jihostroj, je to povinností. To někdy nejde ruku v ruce se zapojováním vlastních odchovanců. Ale já jsem za ně šťastný, protože klub se je snaží v jejich volejbalové cestě nahoru maximálně podpořit.
V Budějovicích působíte dvě sezony a máte dvě třetí místa. Z legrace jste říkal, že v každém působišti jste vyhrál zlato až třetí sezonu. Takže se mají Budějovice příští rok těšit na další titul?
To jsem řekl s nadsázkou (směje se). Ale je pravda, že to vždycky vyšlo, jak v Kladně, tak i v Ostravě. Potom se to o rok odložilo v Rakousku, jenže do toho vpadl covid. Nicméně každý trenér, aby se zorientoval v daném prostředí a ovlivnil tým, tak k tomu nějaký čas potřebuje. A myslím si, že zrovna ty tři roky jsou k tomu ideální doba.
Autor: Petr Lundák / MF Dnes
Přihlaste se k odběru zpráv do e-mailu, ať víte o všem důležitém.
