Proč sis vybral právě Jihostroj jako své nové angažmá?
Chtěl jsem udělat v kariéře další krok a z Českých Budějovic přišla nabídka, která mě zaujala. Jihostroj má jednu z největších tradic v českém volejbalu a dlouhodobě patří mezi nejúspěšnější kluby v republice. Líbí se mi taky, jak je celý klub nastavený od mládeže až po A-tým. A velkou roli hrají i fanoušci, kteří dokážou vytvořit výbornou atmosféru nejen v play-off, ale během celé sezony.

Je to pro tebe první přestup do klubu, který má nejvyšší ambice. Bereš to jako největší kariérní výzvu?
Určitě je to jedna z největších zkoušek v mojí dosavadní kariéře. Když se ale ohlédnu zpátky, možná ještě větší výzvou pro mě bylo vrátit se do extraligy po pěti letech v první lize. Tehdy jsem si potřeboval dokázat, že na nejvyšší soutěž stále mám. Teď bych rád ukázal, že mám na to hrát v top klubu, jakým je Jihostroj.

Jak jsi zmínil, tvá cesta do profesionálního volejbalu nebyla úplně přímočará. V 19 letech sis zahrál extraligu za Volejbal Brno, pak se ale tvá kariéra „zadrhla“.
Po zdravotních problémech s vyhřezlými ploténkami a období covidu jsem pět let působil v 1. lize. Naštěstí jsem během angažmá v Bučovicích poznal kondičního trenéra Radima Hrušku, který mi ukázal jiný pohled na přípravu a hodně mi pomohl po fyzické i mentální stránce. Díky tomu jsem se dokázal vrátit na úroveň, která mi umožnila znovu bojovat o místo v extralize.

V sezoně 2021/22 přišel tvůj návrat zpět mezi elitu v Beskydech.
Je to tak. V Beskydech mi dali příležitost a já se ji snažil využít. Postupně jsem získával větší roli a mohl jsem ukázat, co ve mně je. Právě tam se moje extraligová kariéra znovu nastartovala.

Po třech sezonách v Beskydech jsi přestoupil do Benátek nad Jizerou. V jejich dresu jsi byl v posledních dvou sezonách nejvíce bodujícím hráčem extraligy. Vnímáš to jako významný milník?
Je to samozřejmě příjemné, ale osobně si individuálních statistik necením tolik jako týmových výsledků. Kdyby se k tomu přidal titul nebo medaile, asi bych to viděl jinak. Když ale tým skončí na osmém nebo jedenáctém místě, tak to není úplně to, co si člověk představuje.

 

 

 

 

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Příspěvek sdílený VK Jihostroj České Budějovice (@vkjihostroj)

Byl tohle důvod, proč ses rozhodl udělat další krok do ambicióznějšího klubu?
Ano. Už delší dobu jsem přemýšlel o tom, že bych si chtěl vyzkoušet působení v týmu, který bojuje o nejvyšší příčky. Zároveň jsem věděl, že v takovém klubu člověk automaticky nedostane roli jedničky. Jsem nastavený tak, že si své místo musím vybojovat na tréninku a v zápasech.

V Jihostroji vytvoříš dvojici univerzálů s Tomášem Brichtou. Jak se na tuto konkurenci těšíš?
Podobnou situaci jsem zažil už v reprezentaci, kde jsme takhle byli právě s Tomášem ve dvojici. Brichťák je mladý a velmi talentovaný hráč s výbornými fyzickými parametry. V tom má oproti mě trochu navrch, ale já se budu snažit využít jiné přednosti a taky své zkušenosti. Myslím, že zdravá konkurence může pomoct oběma.

Už jsme nakousli, že jsi v minulém roce poprvé oblékl dres národního týmu. Jaká to byla zkušenost?
Neuvěřitelná. Upřímně jsem vůbec nečekal, že dostanu takovou příležitost, natož že bych se mohl objevit v základní sestavě. Trenéři mi dali důvěru a já se snažil ukázat to nejlepší, co umím. Byla to obrovská zkušenost.

Co zatím považuješ za největší úspěch své kariéry?
Asi stříbrnou medaili ze Zlaté evropské ligy právě v dresu reprezentace. Po herní stránce je to určitě moment, kdy jsem měl pocit, že jsem týmu opravdu pomohl. Velmi vysoko ale řadím také zisk Českého poháru s Beskydami, i když jsem tehdy kvůli zranění nemohl být na hřišti tolik, jak bych si přál.

I letos jsi v širším kádru českého národního týmu. Zůstáváš v kontaktu s reprezentačními trenéry?
Jsme domluvení podobně jako loni. Pokud by se v reprezentaci objevily zdravotní komplikace nebo bylo potřeba doplnit kádr, trenéři vědí, že se na mě mohou obrátit.

Tvoje příjmení napovídá, že nemáš české kořeny. Jaký je tvůj původ?
Můj táta je Angličan a mamka Češka. Já jsem se narodil ve Worthingu v Anglii a když mi bylo sedm let, přestěhovali jsme se s rodinou do Česka, protože se mamka chtěla vrátit domů. Dnes už tady žiju jednadvacet let, takže se jednoznačně cítím jako Čech.