Slovenský blokař Andrej Billich má za sebou úspěšné sezony v Bratislavě, se kterou slavil domácí trofeje a v minulé sezoně došel až do semifinále Challenge Cupu. Teď ho čeká první angažmá mimo Slovensko. V rozhovoru mluví o tom, proč jsou České Budějovice volejbalové město, o srovnání s Aleksandarem Okolićem nebo cílech pro novou sezonu.

Andreji, nacházíme se na českobudějovickém náměstí. Jak se ti tu líbí?
Jsem tu jen krátce, takže jsem si zatím stihli s přítelkyní jen projít dokola náměstí. Působí to na mě velmi pěkně. Přiznám se, že jsem si dopředu prohlížel fotky a těšil jsem se sem. Zatím to moje očekávání splnilo. Dokonce mám jednu zajímavou historku, kdy na mě ze zahrádky volal jeden pán, že jde volejbalista. To se mi upřímně ještě nestalo – na Slovensku mě vždycky považovali za basketbalistu. (smích) Takže je vidět, že jsem přišel do volejbalového města.

Po pěti sezonách v Bratislavě tě čeká první angažmá mimo Slovensko. Proč právě Jihostroj?
V Bratislavě už jsem byl rozhodnutý, že chci odejít a posunout se zase volejbalově dál. Nabídek bylo víc, ale když přišla možnost jít do Jihostroje, moc jsem neváhal. Přesvědčila mě historie klubu, jeho současné postavení i kvalita české extraligy. Beru to jako posun na vyšší úroveň.

V Bratislavě jsi dvakrát vyhrál slovenský titul a čtyřikrát po sobě jsi byl nejlepším blokařem slovenské extraligy. Dá se říct, že už sis tam splnil všechno, co jsi chtěl?
Ano, dá se to tak říct. Ale tyhle statistiky beru spíš jako něco pro moje prarodiče, kteří po zápase sledují zápis a řeší, jestli mi tam zapsali všechny bloky. (smích) Já se na to až tolik nedívám. Ale ano, cítil jsem, že už jsem slovenskou ligu trochu přerostl, a doufám, že to dokážu ukázat i venku.

Vnímal jsi Jihostroj už dřív ze slovenského prostředí?
Přiznám se, že jsem neměl až tak velký přehled o české extralize ani o evropském klubovém volejbalu obecně. Až když přišla nabídka, začal jsem si pouštět některé zápasy, abych věděl, co mě čeká. Ale z volejbalového prostředí jsem samozřejmě vnímal, že Budějovice patří dlouhodobě ke špičce českého volejbalu.

Foto: VK Slovan/ Michal Špánik

Jak z toho, co jsi viděl, hodnotíš českou extraligu ve srovnání se slovenskou?
Už jen to, že české týmy pravidelně hrají Ligu mistrů, CEV Cup nebo Challenge Cup a v Evropě se dokážou dostat daleko, vypovídá o kvalitě soutěže. Myslím si, že česká extraliga se pořád posouvá a patří mezi velmi kvalitní evropské ligy.

V Jihostroji se potkáš s krajanem Jakubem Ihnátem. Jak se těšíš na to, že budete v týmu dva Slováci?
Těším se velmi. Kuba je v národním týmu naším kapitánem a hraje se s ním výborně. Myslím si, že jsme si sedli i povahově, na hřišti i mimo něj. A kromě maséra Filipa Hocha tu tak bude další člověk, se kterým si budu moct popovídat slovensky. (smích)

Přicházíš na post po Aleksandaru Okolićovi, který byl v Jihostroji hodně výraznou a temperamentní postavou. Jaký typ hráče jsi ty?
Řekl bych, že možná přesný opak. (smích) Ale samozřejmě to neberu tak, že bych měl někoho přímo nahrazovat. V týmu jsou další blokaři a uvidíme, jak si role rozdělíme. Okolić tu měl pozici jednoho z tahounů a byl hodně výrazný, já jsem povahově určitě klidnější typ. Budu se snažit pomoct týmu hlavně tím, co umím nejlépe na hřišti.

Co považuješ za svoje nejsilnější stránky?
Řekl bych, že herní inteligenci. Z volejbalových činností bych zmínil blok a útok. Zároveň ale vím, že pořád nejsem hotový hráč a pracovat se dá na všem. Hodně chci zlepšovat servis, abych týmu dokázal pomáhat i jinak než jen na síti.

S Bratislavou jste v minulé sezoně v Challenge Cupu dvakrát porazili Duklu Liberec a došli až do semifinále. Jaká zkušenost to pro tebe byla?
Velmi cenná. Ve slovenské extralize není tolik opravdu náročných zápasů a evropská konfrontace mi hodně dala. Člověk hraje proti jiným soupeřům, na jiné úrovni a musí se přizpůsobit novým situacím. Byla to výborná zkušenost. Doufám, že podobnou evropskou jízdu zažiju i tady.

Foto: SVF

Patříš mezi opory slovenské reprezentace. Co pro tebe znamená možnost reprezentovat svou zemi?
Jsem za to velmi rád. Národní tým se teď hodně generačně změnil a já jsem v něm třetím rokem. Postupně jsem se dostával na hřiště víc a víc. Teď už je pro mě čest mít v týmu svoje místo a hrát za Slovensko. Doufám, že se nám podaří udělat dobrý výsledek, ať už na mistrovství Evropy, nebo na dalších akcích.

Zmiňuješ mistrovství Evropy. Jaký program se slovenskou reprezentací tě tedy teď čeká?
V srpnu začínáme přípravu na mistrovství Evropy. Odehrajeme nějaké přípravné zápasy. Potom nás v polovině září čeká šest zápasů na mistrovství Evropy. Evropská liga nám ukázala, že dokážeme hrát vyrovnaně i se silnějšími týmy. Teď nám ještě chybí něco navíc, abychom tyhle sety a zápasy dotáhli do vítězného konce. Věřím, že to na Evropě ukážeme.

Který moment nebo zápas bereš jako dosavadní vrchol své kariéry?
Nejspíš to bude semifinále Challenge Cupu proti belgickému Aalstu. Hráli jsme doma rekordně dlouhý pětisetový zápas a druhý set jsme vyhráli 44:42. Byl to brutální zápas pro diváky i pro nás hráče. Navíc se mi v něm celkem dařilo na bloku i v útoku, takže na něj rád vzpomínám.

Jaké cíle si dáváš před první sezonou v Jihostroji?
Jihostroj má dlouhodobě nejvyšší cíle. Lhal bych, kdybych neřekl, že chceme vyhrát Český pohár i extraligu. Samozřejmě je před námi dlouhá cesta a bude to proces, ale finále poháru i extraligy je něco, čeho bych chtěl určitě dosáhnout.

A po osobní stránce?
Chci se dál posouvat. Některé věci bych chtěl mít ještě víc zautomatizované, abych se mohl soustředit už jen na detaily. Když má hráč zvládnutý základ, může víc řešit taktiku, drobnosti a situace, které mu pomůžou v zápasech. Chtěl bych se dostat na úroveň, kterou budu schopný stabilně potvrzovat.