Postupně si představíme trenéry mládeže. Prvním je Mgr. Jakub Čelikovský, který musí skloubit práci pedagoga, hokejového trenéra a aktivního člověka, což vyžaduje obrovskou porci energie a skvělou organizaci času. Vše v Českých Budějovicích zvládá na jedničku. Jako učitel tělesné výchovy formuje vztah k pohybu u školáků, v klubu piluje první krůčky budoucích hokejových nadějí. Hraje tenis na krajské úrovni, ale také ping pong, pro zábavu badminton.

Role trenéra

Kromě zimního stadionu tráví Jakub Čelikovský svůj profesní čas ve školním prostředí jako učitel tělesné výchovy. Pro tuto dráhu získal odborné zázemí na Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. V rámci svých studií se hluboce věnoval motorické výkonnosti dětí a jejich fyzickému vývoji. Teoretické poznatky o klesající pohybové zdatnosti dnešní mládeže denně využívá v praxi, když se snaží u žáků rozvíjet všestrannost, koordinaci a zdravé sportovní návyky.

V Motoru vedete hokejový nábor a přípravku U6. Jak těžké je udržet pozornost takto malých dětí a jaké metody na ně nejlépe fungují?

U takto malých dětí je v dnešní době oříšek udržet jejich pozornost. Působí na ně daleko více vjemů než dříve. Snažíme se, aby byl trénink pestrý a zábavný. Důležité je u dětí vytvořit přes emoce emoční vazbu a budovat u nich pozitivní vztah k hokeji. Poté je vidět, že jsou více vtažené do tréninku a samotné hry. Vzájemná interakce dítěte a trenéra je také z hlediska pozornosti důležitá. Jednou z metod může být řízené objevování, kdy se trenér dítěte doptává, co je potřeba udělat, abychom zvládli hokejové dovednosti nebo pochopili pravidla her.

Dnešní doba s sebou nese fenomén klesající pohybové všestrannosti u dětí.

Vnímám, že se často z univerzálnosti stává raná specializace, která z dlouhodobého hlediska děti negativně ovlivňuje. Hokej je pohybově náročný sport a flexibilita je pro něj minimálně v mladším školním věku zásadní. Komplexnost se v klubu snažíme všemožně podporovat. Během letní přípravy máme tři tréninky, které se především zabývají všestranným pohybovým rozvojem. Jednou za 14 dní měly děti i herní trénink, který byl koncipován jako za našich let na plácku za barákem. I během sezóny na ledě se snažíme děti mnohostranně rozvíjet, abychom kompenzovali jednostrannost hokeje. Zajímavá statistika je z NHL, kdy 80 % hráčů do min. jejich 14 let dělalo k hokeji ještě jeden až dva sporty navíc.

Působíte zároveň jako učitel tělesné výchovy. V čem se práce s dětmi v tělocvičně liší od té na zimním stadionu a jak moc se tyto dvě profese navzájem doplňují?

Zrovna u mě je rozdíl velký, ve škole mám na starost středoškoláky a na hokeji děti mladšího školního věku. Přístup je v tomto velice odlišný. U dětí na zimáku pracujete od vztahu k pohybu až k hokeji. Všechno je pro ně nové a musíte pracovat s věkovými zakonitosmi. Když něco přeskočíte, jako při stavbě baráku, sesype se vše jako domeček z karet. U středoškoláků řešíte již vytvořený vztah k pohybu a sportu. Někdo ani nemusel do té doby sportovat a je složitější v něčem vůbec pokračovat. Jak už víme, tak smutnou realitou je, že ve věku 12-17 let končí s organizovaným sportem až 70 % dětí. Z hlediska tělesné výchovy se snažím, aby byla hodina pestrá a taky do určité míry zábavná. Vždy do výuky zahrnuji nějaké hry. V porovnání mezi dvěma póly jsem vysledoval, že pozornost klesla jak u dětí na zimáku, tak i ve škole. Pro učitele nebo trenéry je složitější děti něčím zaujmout.

Pomáhají vám teoretické znalosti z pedagogické fakulty, například z oblasti vývojové motoriky dětí, při každodenním vymýšlení hokejových tréninků?

Samozřejmě mi teorie pomohla některé vývojové zákonitosti pochopit, ale vždy mě nejvíc obohatila praxe a získaná osobní zkušenost. Pak je za mě vždy potřeba sebereflexe nebo zpětná vazba od někoho jiného. Propojení teorie a praxe mi pomáhá k vytvoření tréninků vzhledem k věkovým zákonitostem dětí. Jednotlivá cvičení nebo hry v tréninku mají jasný úkol a cíl.

Jak zvládáte skloubit práci učitele a trenéra základen? Je to velmi časově náročné?

Abych mohl tyto dvě funkce zvládat, mám ve škole částečný úvazek, který se mi propisuje do tří dnů. Za což samozřejmě děkuji vedení školy. Poté mám dostatek času, abych odváděl maximální práci na hokeji. Propojení školy a hokeje se dá v tomto formátu ještě zvládnout. Je potřeba, aby se naplánoval každý týden. Pomáhá mi, že přeskakuji od mladších dětí po starší. Přepínání mezi těmito póly je pro mě taková psychohygiena.

Hrajete tenis na krajské úrovni. Rád si ale také zahrajete ping a badminton. Dokážete říci, co vás nejvíce baví a co momentálně hrajete nejčastěji?

Celkově mě baví všechny raketové sporty. Momentálně mám nejblíže k tenisu, kterému se věnuji několikrát týdně. Stolní tenis na krajské úrovni hraji spíše na podzim a v zimě, kdy se hraje i samotná soutěž. Badminton beru jako doplňkový sport a zpestření.