Najít správný balanc ve výchově mladých sportovců vyžaduje obrovské nadšení. Petr Heidinger to v jihočeské metropoli ukazuje v praxi každý den. Bývalý nadějný brankář dnes platí za klíčovou postavu nejmladších kategorií v klubu, kde má pod palcem první krůčky začínajících hokejistů.

Trenérské působení

V mládežnické struktuře klubu Banes Motor České Budějovice má Petr Heidinger na starosti jednu z nejdůležitějších fází sportovního vývoje dětí. Působí zde jako hlavní trenér kategorie U8 (Základna C) a zároveň jako vedoucí „Motorácké brusličky“. Právě v těchto kategoriích se rozhoduje o tom, zda si děti k hokeji vybudují trvalý vztah. Heidinger se zaměřuje na to, aby tréninky nebyly pro sedmileté či osmileté kluky a holky pouhým drilem, ale především zábavou plnou her a soutěží. Klade obrovský důraz na bruslařské základy, koordinaci pohybů a vytváření pozitivního, bezpečného prostředí na ledě. Jeho trpělivý přístup pomáhá desítkám začínajících hokejistů překonat počáteční pády a získat potřebné sebevědomí, což z něj dělá klíčovou postavu budějovické hokejové základny.

Hokejová minulost v brankovišti

Petr Heidinger prožil podstatnou část svého dětství a dospívání přímo v zápasovém tempu na ledě Budvar Arény. Jako talentovaný hokejový brankář prošel mládežnickými a žákovskými kategoriemi HC Motor České Budějovice. V brankovišti prokazoval velký herní přehled i psychickou odolnost, což potvrdil například na prestižním turnaji v Příbrami, kde byl vyhlášen nejlepším gólmanem celého klání. Přestože jeho aktivní hráčská kariéra v nejvyšších mládežnických soutěžích časem ustoupila trenérským a studijním povinnostem, hokejové řemeslo v něm zůstalo hluboko zakořeněné. Právě specifická brankářská škola, která vyžaduje stoprocentní soustředění, bleskové reakce a ledový klid ve stresových situacích, mu dnes dává obrovskou výhodu při každodenní trpělivé práci s desítkami neposedných dětí na ledě.

V Motoru máte nově pod palcem kategorii U8 a vedete populární Motoráckou brusličku. Jaké největší výzvy přináší práce s dětmi, které na ledě teprve začínají?

Největší výzvou je asi různorodost dětí, protože v kategorii U8 máme 41 hráčů, kteří pevně stojí na bruslích a můžeme se s nimi plně zaměřit na rozvoj hokejových dovedností, zatímco v Motorácké brusličce máme 80 až 90 dětí s věkovým i dovednostním rozdílem – od čtyřletých začátečníků, kteří na ledě stojí poprvé, až po desetileté děti, které už jsou dobrými bruslaři. Největší výzvou je tedy u U8 udržet tempo a kvalitu tréninku pro velký počet hráčů, aby se nikdo v davu neztratil, a u školičky je to především schopnost individuálně reagovat na rozdíly, aby se ti nejmenší nebáli a všichni měli prostor pro svůj růst.

Sám jste v Motoru prošel všemi žákovskými kategoriemi jako brankář. V čem vám tato gólmanská minulost nejvíce pomáhá při korigování desítek dětí na ledě?

Nejvíce mi pomáhá v korigování dětí na ledě fakt, že vnímám prostor z jiné perspektivy. Musíte mít neustálý přehled o celém hřišti a předvídat vývoj situace, což je schopnost, která se mi nyní hodí v tom, že dokážu včas rozpoznat moment, kdy se naše početná skupina začíná tříštit nebo kdy vzniká chaos, a mohu na to zareagovat. Upřímně musím přiznat, že ze začátku pro mě bylo vystupování před tak velkým množstvím dětí i rodičů poměrně nepříjemné, protože jsem s tím neměl žádnou předchozí zkušenost a cítil jsem se nesvůj. Postupně jsem si ale vybudoval přirozenou autoritu a pochopil, že nejdůležitější je děti na ledě zabavit tak, aby je pohyb bavil, měly prostor pro svůj růst a mohly dělat hlavně to, co je skutečně naplňuje.

Brankářské řemeslo vyžaduje obrovskou trpělivost a ledový klid. Jsou to právě tyto vlastnosti, ze kterých jako trenér nejmenších hokejistů nejvíce těžíte?

Rozhodně. Jsem přesvědčen, že právě tyto vlastnosti jsou v práci s dětmi naprosto klíčové a přenositelné do každého tréninku. Když se na ledě stane, že se dítě rozpláče, protože je bolí nohy, nebo se prostě „seknou“ a odmítají spolupracovat, v žádném případě na ně nelze začít křičet. Místo abych po nich vyžadoval okamžitou reakci silou, je zásadní zachovat klid, vymyslet plán B a přistoupit k situaci s naprostým klidem. Děti totiž vnímají emoce trenéra a proto se vždy snažím udržet pozitivní atmosféru, ve které se děti nebojí dělat chyby, zkoušet nové věci a mají prostor se přirozeně rozvíjet.

U dětí v kategorii U8 a v brusličce teprve budujete vztah ke sportu. Jak moc je pro vás důležité, aby tréninky nebyly dril, ale hlavně zábava a hra?

Pro mě je to naprosto zásadní, protože v tomto věku stavíme první základy dětí k pohybu a pokud bychom tréninky změnili v dril, děti by velmi rychle ztratily zájem, proto je mým cílem, aby se na led vždy těšily a vnímaly ho jako prostor pro radost, což v této kategorii zajišťuji pomocí hravých forem a různých soutěží. Pravdou sice je, že některé tyto hry v sobě vlastně dril obsahují, ale protože jsou děti plně ponořené do zápalu boje nebo soupeření, vůbec to tak nevnímají, přirozeně a s chutí tak rozvíjejí své dovednosti a právě tento přístup jim umožňuje budovat si ke sportu pozitivní vztah a mít prostor se přirozeně posouvat dál.

Co je pro vás osobně v roli mládežnického trenéra tou největší odměnou? Je to moment, kdy dítě po sérii pádů poprvé samo přejede celé hřiště?

Tou největší odměnou je pro mě sledovat, jak se děti přirozeně zlepšují a jak za mnou přijedou, abych se podíval, co nového se právě naučily. Je super vidět každý takový pokrok a uvědomovat si, že práce, kterou společně s asistenty odvádíme, má skutečný význam a že můžeme přímo pozorovat výsledky našeho úsilí, za což jsem vděčný a zároveň bych chtěl touto cestou poděkovat panu Čelikovskému a panu Nedorostovi za jejich důvěru a možnost se na tomto rozvoji podílet.

Sezona náborů a kurzů bruslení bývá velmi intenzivní a dlouhá. Jak nejraději trávíte volný čas a dobíjíte baterie, když zrovna nestojíte s píšťalkou na ledě?

Po náročné a intenzivní sezoně na ledě pro mě nejlépe funguje aktivní odpočinek, kdy si rád vyčistím hlavu při sportech, jako je tenis, badminton nebo trénink v posilovně a také čas strávený s přáteli. Tato kombinace pohybu a společenského vyžití mi pomáhá úplně vypnout a načerpat novou energii, která je pro práci s dětmi naprosto nezbytná.