Většinu loňské sezony mohli fanoušci sledovat Jakuba Valského v dresu táborského týmu v Maxa lize. Ve dvanácti duelech ale oblékl také dres s okřídleným M na hrudi. Zkušený útočník zažil velmi turbulentní rok, který si zpestřil i koučinkem. Jeho služeb navíc využívá několik spoluhráčů z Českých Budějovic.

Jakube, máte za sebou velmi turbulentní sezonu. Nastupoval jste za Tábor i České Budějovice a zároveň jste rozvíjel svou trenérskou kariéru. Dá se tento rok vůbec shrnout do několika vět?
Shrnout to do několika vět je těžké. Byl to velmi náročný, ale pestrý rok. Musím ale říct, že všechno bylo zvládnutelné. Samozřejmě během sezony šla trenérská kariéra trochu do pozadí.

Začněme aktuálním tématem. Jak jste se dostal k trenérství, individuálnímu koučinku a podobným aktivitám?
Ačkoli se to moc neví, už vloni v létě jsem začal pracovat s pár kluky. Oslovili mě, zda bych jim neukázal cestu a nepomohl posunout se v kariéře. Byla to pro mě výzva, protože jsem to chtěl uchopit jinak než většina trenérů. Vlastně se za trenéra zatím ani nepovažuji. Ze své kariéry vím, že nejvíce zkušeností vám předá člověk, který si tím sám prošel. Koučink na to přirozeně navazuje. Myslím si, že správné nastavení hlavy je základ a klíč k úspěchu.

Kolik svěřenců aktuálně trénujete?
Popravdě je strašně těžké to říct. Jsou kluci, kteří chodí jen na led, a pak jsou kluci, kteří absolvují individuální tréninky a pracují se mnou celý rok. Počet pro mě není vůbec prioritou. Naopak, chci to dělat kvalitně, ne kvantitně.

Čekal byste, že tato kariéra nabere takové obrátky?
Určitě bych to nenazýval kariérou. Stále jsem aktivní hráč. Pravdou ale je, že mě trénování naplňuje. Vidět progres mých svěřenců je skvělý pocit.

Jak náročné je skloubit letní přípravu v Táboře s tréninky, které vedete?
Co se týče mé letní přípravy, už mnoho let se připravuji individuálně podle svého plánu. Na tom se nic nemění. Individuální tréninky probíhají vždy v odpoledním čase mého volna.

V poslední době jste svou trenérskou činnost začal více prezentovat také na sociálních sítích. Jak důležitá je pro vás komunikace s fanoušky a klienty touto formou a pomáhá vám to při budování trenérské značky?
Ano, to je pravda. Přirozeně na sebe tyto věci navazují. Myslím si, že v dnešní době to bez toho ani nejde. Sdílím záběry, které slouží hlavně mně jako materiál a zároveň jako zpětná vazba pro kluky. Primárně mě baví komunikace s lidmi. Přichází spousta různých zpráv a konkrétních dotazů o radu. Když čas dovolí, rád na vše odpovídám.

Hádám, že hráčům ukazujete, jak co funguje, případně co mají zlepšit?
Videa z ledu a z gymu chci, aby následně sloužila k porovnání a sledování progresu u kluků.

Máte vy osobně nějaký bod, kam byste se chtěl v trenérské kariéře posunout?
Určitě ano, ale to všechno přijde až po ukončení kariéry. Stále si myslím, že na hokej ještě mám. (smích)

Kde čerpáte inspiraci, kromě vaší bohaté kariéry?
Inspiraci čerpám hlavně ze své kariéry a zkušeností. Používám věci, které mě samotného posouvaly, a zároveň se snažím eliminovat ty, které by kluky mohly brzdit. Já jsem si tím vším musel projít sám metodou pokus–omyl. Samozřejmě nezůstávám pozadu a inspiruji se také v zahraničí.

V čem vidíte největší hodnotu práce, která by se neměla opomíjet?
Vidím velké rezervy u kluků ve věku do 25 let. Uvedu příklad sám na sobě. Nedokážu si představit, že bych si odtrénoval jen týmový trénink a tím by to pro mě skončilo. Právě čas, který jsem trávil navíc a investoval do sebe, mě formoval nejvíce. Dnes je jen malé procento kluků, kteří dokážou v tomto věku takto přemýšlet a využít svůj čas i potenciál na maximum. Právě tady přichází i moje pomoc. Jsou to často večerní hodiny telefonátů, které absolvuji, když mi některý z kluků zavolá před zápasem, že se necítí dobře. Největší hodnotu vidím právě v individuálním přístupu ke každému z nich. Pro mě to není jen hodina tréninku v gymu nebo na ledě.

Primárně sice působíte v Táboře, naskočil jste ale také za Motor, konkrétně do dvanácti zápasů, a odehrál jste i celou sérii předkola proti Brnu. Jak jste si užíval extraligová kluziště?
Já to mám rád. Extraliga pro mě byla domovem osmnáct sezon. Celý život jsem trénoval naplno, abych ji mohl hrát. Užíval jsem si tedy každý zápas. České Budějovice se pro mě staly domovem. Fanoušci i atmosféra na zimáku jsou neskutečné.