ČESKÉ BUDĚJOVICE - Že jsou České Budějovice baštou českého hokeje, o tom nelze vůbec pochybovat a následující čísla to jen potvzují. Množství hráčů, které jihočeský klub vyslal na klání těch nejlepších pod pěti kruhy, je ohromující. Přímo z klubu odjelo v minulosti na olympijské hry dvanáct hráčů, Nick Olesen je letos tím třináctým. Ještě bohatší je situace s borci, které českobudějovický klub (spolu)vychoval, těch už se na olympijských hrách představilo 27 a společně přivezli 8 olympijských medailí. Ta nejcennější z Nagana 1998 mezi nimi ale bohužel není. V nominaci Ivana Hlinky tehdy sice figuroval Václav Prospal, ale kvůli zranění o Turnaj století přišel. I tak má ale českobudějovický hokej na co být hrdý.

Už v roce 1948, před nakonec stříbrným olympijským turnajem ve Svatém Mořici, zkoušel reprezentační kouč Mike Buckna budějovické duo František Mizera - Čeněk Pícha, ale nakonec se tihle borci do nominace nedostali a úspěch slavili až o rok později ziskem zlata na mistrovství světa. Vůbec prvním jihočeským hokejistou, který to dotáhl až na olympijské hry, byl tedy v roce 1952 rychlonohý útočník Vlastimil Hajšman a spolu s ním i další odchovanec Jan Lidral , který zrovna sloužil vojnu v ATK Praha. Na prvním velkém turnaji po známém politickém procesu, kdy komunisté pozavírali většinu reprezentantů, sahal mladý výběr po bronzu. Ten se po výhře se Švédy 4:0, kdy Hajšman nahrával na vítězný gól, zdál jistý. Direktoriát však rozhodl, že se při rovnosti bodů týmů na 3. a 4. místě bude hrát opakovaný zápas. Čechoslováci tak hráli znovu se Švédy, ještě v 36. minutě vedli 3:0, ale nakonec prohráli 3:5 a medaile byla pryč.

O čtyři roky později jel do Cortiny další českobudějovický odchovanec brankář Jan Vodička, o jehož příběhu jsme psali zde, ale tam to medailově nedopadlo. A pak nastala dlouhá pauza bez jihočeských hráčů na nejslavnějším turnaji. Až v roce 1976 se duo Miroslav Dvořák – Jaroslav Pouzar prosadilo na turnaj v Innsbrucku. Tentokrát mužstvo sahalo dokonce po zlatu, ještě pět minut před koncem posledního zápasu se Sovětským svazem vedlo 3:2. Jenže „ruská mašina“ v závěru zápasu zabrala a po prohře 3:4 z toho bylo pro Jihočechy „jen“ stříbro. Každopádně to byly první dvě olympijské medaile pro odchovance Motoru.

Stejná dvojice jihočeských hokejistů se představila i v roce 1980 v Lake Placid, ale tam to na medaili nevyšlo. V Sarajevu 1984 už to ale znovu cinklo. Do konečné nominace Československa se prodralo dokonce trio hráčů Motoru – Vladimír Caldr, Jaroslav Korbela a Jiří Lála . A všichni tři se podíleli na skvělé vítězné jízdě. Sedm výher v řadě znamenalo, že o zlatu rozhodne poslední zápas – opět se Sovětským svazem, který také do té doby jen vyhrával. Nešťastný odražený gól tehdy potopil zlaté naděje, po výhře 2:0 se radovali Sověti. Radost z cenné stříbrné medaile ale nakonec určitě mělo i jihočeské trio.

V roce 1988 dostalo příležitost hned trio z Motoru – podruhé Jiří Lála, dále pak obránce Rudolf Suchánek a spolu s nimi i v Motoru působící odchovanec Slavie Petr Bříza. Ale medaile z toho tentokrát nebyly. To v Albertville roku 1992 se do konečné nominace prodral i Radek Ťoupal, který tehdy zrovna působil ve Finsku. A ten si nakonec domů přivezl bronzovou medaili, ke které přispěl i jedním gólem.

Ťoupal, už jako hráč svého mateřského budějovického celku, nechyběl ani o dva roky později na OH v Lillehammeru. Spolu s ním byli tehdy v nominaci i další českobudějovičtí borci - brankář Roman Turek a útočník Roman Horák. Jejich snahu o zisk medaile ale tentokrát ukončila ve čtvrtfinále Kanada. O Naganu 1998 už řeč byla, Václav Prospal o svou zlatou přišel kvůli zranění. V roce 2002 v Salt Lake City se pak překvapivě nevešel do nominace Josefa Augusty, ale českobudějovický hokej reprezentoval aspoň Radek Dvořák. Tehdy to ale na medaili nevyšlo, kvůli smolné prohře s Ruskem ve čtvrtfinále.

V roce 2006 se konečně svého olympijského snu dočkal Václav Prospal , kterého pak díky dodatečné nominaci doplnil i další Jihočech Aleš Kotalík . Oba hráči se tak podíleli na prozatím poslední hokejové olympijské medaili v české historii. Po závěrečné výhře 3:0 s Ruskem tehdy slavili zasloužený bronz.

Ve Vancouveru 2010 byl v nominaci další ex-budějovický borec, který zářil v NHL, Milan Michálek. Medailové sny Čechů ale ukončila ve čtvrtfinále prohra 0:2 s Finskem. Vůbec největší jihočeská ekipa se pak představila při zatím posledním olympijském turnaji s účastí hráčů z NHL v roce 2014 v Soči. V nominaci tehdy byli kromě Milana Michálka ještě brankáři Jakub Kovář a Alexander Salák, obránce Michal Barinka a útočníci Martin Hanzal a Jiří Novotný. Jejich medailové sny tehdy bohužel ukončila čtvrtfinálová prohra s USA 2:5.

Dva následující olympijské turnaje proběhly bez účasti hráčů NHL, zato s výraznou účastí českobudějovických odchovanců. V roce 2018 v Koreji si zahráli Roman Horák (podobně jako jeho otec 24 let předtím), Tomáš Mertl a Michal Vondrka. Milan Gulaš bohužel o turnaj přišel kvůli zranění v posledním přípravném zápase. A po delší době se na turnaji představil i aktuální hráč Motoru, to když ve slovinských barvách nastoupil obránce Žiga Pavlin. Zatím poslední olympijský turnaj v Číně pak absolvovali Jihočeši Šimon Hrubec, Lukáš Sedlák a Jiří Smejkal. Jejich cestu tehdy ukončili Švýcaři už v předkole.

Hokejistů, kteří oblékli českobudějovický dres a zahráli si na olympijském turnaji, bylo ještě mnohem víc, na jejich přehled se můžete podívat v následující tabulce. Mějte prosím na paměti, že velká část jihočeských hokejistů začínala v menších jihočeských klubech. Motor se každopádně výrazně podílel na jejich výchově už v mládežnických kategoriích, proto je lze považovat za odchovance Motoru. Stejně jako Písku, Tábora, Jindřichova Hradce, Strakonic, Soběslavi, Vimperka a dalších.