Emile, v posledních zápasech, kromě jsi byl mimo sestavu, co se stalo?
Byl jsem nemocný. Měl jsem angínu vyvolanou Streptokokem a po léčbě antibiotiky mi lékařský tým zdůraznil, jak je důležité nemoc vyléčit, protože při příliš brzkém návratu hrozí riziko vážnějších následků.

Teď už je všechno v pořádku?
Ano, teď už je mi dobře a před týdnem jsem se mohl vrátit naplno do tréninkového procesu. Jsem rád, že jsem hned byl součástí nominace a mohl pomoct týmu ve druhém poločase v utkání s Kroměříží. Pro mě teď bude zásadní přes týden zase kvalitně pracovat, abych se krok za krokem vrátil do své zápasové formy.

Do Budějovic jsi přišel téměř před dvěma lety, jak se ti tu zalíbilo?
V Českých Budějovicích se nám hodně líbí. Žijeme s rodinou trochu mimo město v Boršově nad Vltavou, protože zde máme přírodu hned přede dveřmi, ale město rádi navštěvujeme. Oblíbili jsme si kavárnu Lannova Loděnice, protože tam mají dětský koutek a můj syn ve stejné budově chodí na dětský kroužek. Celkově jsem rád, že město nabízí dostatečně příležitostí pro rodinné vyžití. Také rádi navštěvujeme Český Krumlov, je to perfektní místo na společné procházky a duševní odpočinek, moc se nám tam libí.

Jsi tady spokojený po fotbalové stránce?
Po sportovní výsledkové stránce samozřejmě spokojený nejsem. Přišel jsem s tím, že chci pomoct týmu při boji o záchranu v první lize. To se nám, jak je známo, vůbec nepovedlo a tato sezóna je aktuálně o tom, se stabilizovat v druhé lize. Je potřeba jít krok za krokem, aby se zase dalo uvažovat o budoucnosti, kterou si pro klub všichni přejeme, a to je první liga.

V první sezoně jsi naskočil do 26 zápasů, v tomto směru jsi byl šťastný?
Ano, odehrál jsem toho dost, stejně se nedá mluvit o spokojenosti, když jsme výsledkově tolik zaostávali. Jeden z důvodů, proč jsem na jih Čech šel, bylo i herní vytížení, ale těch faktorů jít do Budějovic bylo víc. Pro mě Dynamo byl a je klub s velkou tradicí, který má skvělé domácí prostředí. I v krizových časech je vidět, že spoustu lidí má Dynamo v srdci. A jak při pádu z první ligy, tak i teď v druhé lize tu máme obdivuhodné fanoušky, kteří nás na hřišti stále podporují, ať se děje, co se děje, a to si zaslouží velký respekt. Myslím si, že je to tak pozitivní a vzácná věc, že by se měla častěji zmiňovat. Jsem velmi rád, že jsme s nimi tuto sezónu už mohli oslavit pár vítězství a přeju si, abychom oslavili další teď o víkendu.

S týmem jsi však zažil i tu sestupovou sezonu a pád o patro níže, jak se za tím zpětně ohlížíš?
Pád do druhé ligy byl náročný, ale jsou to právě tyto bolestivé situace, které vás toho hodně naučí. Nedávno se mě někdo zeptal, zda mého rozhodnutí jít do Dynama lituju a jestli bych se dnes rozhodnul jinak. A odpověď zní, že rozhodně ne. Na venek často působí všechno úplně špatně, ale poznal jsem tady spoustu lidí, kterých si vážím, které bych jinak nepoznal. Naučil jsem se mít větší rovnováhu mezi osobním a sportovním životem. Shrnul bych to celé asi tak, že ne všechno, co vás potká, si vyberete nebo přejete, ale stejně to nakonec může být do života důležitější, než si myslíte. Za čas v Dynamu jsem rád a už patří k mému životu, nikdy bych ho neměnil.

Druhá liga je celkově složitá a postoupit z ní není vůbec jednoduché. Už jsi to zažil jednou s Pardubicemi. Souhlasíš s tím?
Ano, není vůbec snadné postoupit a chce to velmi konstantní sezónu. V Pardubicích jsem postup zažil, ale plnil jsem tam tenkrát hlavně roli náhradníka. Bylo důležité tu roli plnit pro mužstvo co nejlépe a ze začátku pro mě nebylo vůbec snadné tu roli přijmout. Nakonec jsem k postupu přispěl jako spolehlivý hráč z lavičky a podával jsem dobré výkony, vždy když bylo potřeba. Tento přístup se mi pak vrátil další sezónu v první lize, kde jsem od první chvíle byl přes celou sezónu důležitou součásti základní sestavy. Je to podobné jako jsem popisoval výše, nechtěl jsem dělat náhradníka, ale nakonec to pro mě bylo naprosto zásadní.

Tým se celkově od té doby, co jsi na jih přišel, hodně obměnil. Je to v tomto ohledu pro hráče složité?
Je to jedna z velkých složitostí, které ve fotbalu musíte jako mužstvo čelit. Všechno se mění strašně rychle a fluktuace hráčů a trenérů může být velká. Je to věc, kterou jako hráč neovlivníte a vaším jediným úkolem je, snažit se, aby tým fungoval co nejlépe tak, jak je zrovna poskládaný. Vlastně k tomu přispějete nejvíc, když se prostě snažíte plnit svoji roli v mužstvu svědomitě.

Máme za sebou víkendový zápas s Kroměříží, jak ho hodnotíš?
V utkání proti Kroměříži pro nás bylo zásadní vyhrát a jsem moc rád, že se nám to povedlo. Jak jsme očekávali, byl to velice soubojový zápas a do poslední chvíle jsme museli poctivě bránit, abychom získali tři body. Měli jsme několik dobrých situací jít do protiútoku a rozhodnout zápas už dříve. Druhý gól by nám jistě pomohl se uklidnit a dohrát zápas s větším nadhledem. Když se nám v budoucnu povede tyto protiútoky lépe dohrát, můžou být naší silnou stránkou v příštích duelech.

S jakými cíli půjdeme do zbytku sezony?
Trenér chce, abychom se v tabulce dívaly nahoru a ne dolů. To vlastně vystihuje náš cíl, tedy posunout se v tabulce o pár příček výše.

Zajímavostí je, že jsi se nenarodil v Česku, ale Rakousku, je to tak?
Ano. Narodil jsem se v Rakousku, protože si tam moje mamka po revoluci našla manžela. Vyrůstal jsem tam do svých osmnácti let a pak jsem se díky fotbalu dostal do Česka. Česky mluvím od malička, protože jsme s mamkou mluvili doma hodně česky a také jsme co nejčastěji navštěvovali naši českou rodinu. Díky tomu jsem měl od malička k Česku blízký vztah a celý život mužů říct, že miluji obě země. Mluvím plynule německy, tím že jsem vyrůstal v Rakousku a tam i odmaturoval.

Co považuješ za svůj největší kariérní úspěch?
Když se teď ohlížím zpět, tak můj největší úspěch ve fotbale byl a je můj dennodenní přistup k práci. Zažil jsem toho hodně a vždy jsem se snažil nacházet ty nejlepší řešení pro aktuální situaci. Nejen jednou jsem měl pocit, že jsem se ocitl na dně a stejně se můj přistup nezměnil a přineslo mi to několik sportovních úspěchu. K tomu je ale potřeba říct, že má nejsilnější stránka je má rodina, bez které by mi to všechno ani nedávalo smysl. Takže bych ji chtěl poděkovat za tu neuvěřitelnou podporu, kterou mi dává.