Trenérská role v Motoru České Budějovice

Přestože ho dnes trenérské povinnosti u dvou mládežnických týmů Motoru vytěžují na maximum, Daniel Hengerič byl sám též aktivním hokejistou. Hokej je pro něj celoživotní vášní, což dokazuje i jeho nedávná hráčská minulost – ještě před čtyřmi lety aktivně nastupoval v zápasovém tempu za Mariánské Lázně. Díky tomu, že sám ještě jako aktivní hráč donedávna prožíval zápasový adrenalin na ledě, se dokáže skvěle vžít do pocitů svých současných svěřenců a v tréninkovém procesu uplatňuje moderní trendy, které má sám zažité.

Na jih Čech jste zamířil z Mariánských Lázní. Proč padla volba zrovna na Motor? Bylo ve hře více variant?

S trenérskou kariérou jsem začínal ve svém domovském klubu HC Mariánské Lázně. Po určité době jsem přešel do HC Tachov, kde jsem získal další cenné zkušenosti. Následně jsem se rozhodoval, kam nastoupím na vysokou školu. Měl jsem několik nabídek na trenérské působení, ale nakonec zvítězila Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Díky tomu jsem měl možnost oslovit Motor České Budějovice, kam jsem zaslal svůj životopis. Následně jsem dostal příležitost stát se součástí trenérského týmu, čehož si velmi vážím.

V Motoru máte na starost Základnu B a Mladší žáky B. Je těžší přepínat mezi těmito kategoriemi? Každá asi vyžaduje, v uvozovkách, lehce jiný přístup.

Každá z těchto kategorií je v jiné fázi hokejového i osobnostního vývoje, takže přístup se samozřejmě liší. U Základny B je nejdůležitější, aby děti měly radost z pohybu, rozvíjely svou pohybovou všestrannost, osvojily si správné základy bruslení a vytvořily si pozitivní vztah k hokeji. U mladších žáků už na těchto základech stavíme a více se zaměřujeme na rozvoj individuálních dovedností, herního myšlení, správného rozhodování a postupné pochopení principů týmové hry. Práce s oběma kategoriemi je velmi pestrá a zajímavá. Každý ročník je svým způsobem specifický a vyžaduje odlišný styl práce, což mě na trenéřině velmi baví a díky tomu nikdy nezevšední.

U mladších žáků, řekněme, začíná hra být více takticky svázanější. Co je tedy u svěřenců v tomto věku nejdůležitější probudit?

V tomto věku je podle mě nejdůležitější, aby hráči neztratili radost ze hry a zároveň nebyli zbytečně svázaní systémem. Velký důraz kladu na individuální dovednosti, správné herní návyky a schopnost rozhodovat se v různých herních situacích. Letos je navíc čeká jejich první oficiální sezóna na celém hřišti, takže chci, aby si postupně osvojili všechny herní principy a činnosti, které hra na celé ploše přináší. Chci, aby byli sebevědomí na kotouči, nebáli se být kreativní a zároveň postupně chápali principy týmové hry. To jsou základy, na kterých mohou v dalších kategoriích stavět.

A jaké dovednosti jsou potřeba vypilovat v Základně B?

V Základně B je pro mě nejdůležitější, aby si děti vytvořily co nejlepší pohybové základy. Velký důraz kladu na pohybovou všestrannost, koordinaci, obratnost a celkový vztah ke sportu. Zároveň je pro mě prioritou bruslení, protože moderní hokej na kvalitních bruslařských dovednostech stojí. Proto se mu věnujeme opravdu intenzivně a snažím se, aby si děti osvojily správnou bruslařskou techniku už od začátku. Postupně přidáváme také práci s holí a vedení kotouče, ale v tomto věku je nejdůležitější, aby děti hokej bavil a měly chuť se neustále zlepšovat. Věřím, že kvalitní základy jsou tím nejlepším předpokladem pro jejich další hokejový rozvoj.

Vzhledem k tomu, že vám je dvacet čtyři let, vnímáte to, jako určitou výhodu v určitých věcech v rámci trenéřiny?

Může to být jak výhoda, tak i nevýhoda. S trénováním jsem ale začal už v patnácti letech, takže i přes svůj věk mám za sebou několik let praxe. Myslím, že díky menšímu věkovému rozdílu mám k hráčům blíž a dokážu s nimi dobře komunikovat. V trenérské práci mi pomáhá také studium na vysoké škole, kde získávám poznatky, které můžu využít při práci s dětmi. Zároveň se snažím neustále vzdělávat, získávat nové zkušenosti a každý den se jako trenér posouvat.

Ještě zhruba před čtyřmi lety jste sám aktivně hrál hokej za Mariánské Lázně. Pokračujete i po přesunu na jih Čech v aktivním hraní? Na jaké pozici vás případně fanoušci mohou potkat?

Bohužel už mi na aktivní hraní nezbývá tolik času. Trenérská práce je pro mě prioritou, ale když mám možnost, rád si jdu zahrát pro radost. Hokej mě stále baví a jsem rád, že s ním můžu být v kontaktu nejen jako trenér, ale občas i jako hráč.

Trénovat dva týmy naráz a k tomu mít vlastní sportovní aktivity musí být obrovský nápor na čas. Zbývá vám vůbec během hokejové sezony prostor na nějaké jiné zájmy a jak nejraději vypínáte hlavu?

Je pravda, že během sezony je času opravdu málo. Kromě samotných tréninků je potřeba věnovat čas jejich přípravě, zápasům, objíždění turnajů a momentálně také dálkovému studiu vysoké školy, takže je program opravdu nabitý. Volného času proto moc nezbývá. Když už si ale nějakou chvíli najdu, rád ji trávím s přítelkyní a rodinou. Vyrazím na procházku nebo na výlet se psem, případně si jdu zahrát hokej nebo florbal. Právě aktivní odpočinek je pro mě nejlepší způsob, jak si vyčistit hlavu a načerpat novou energii.