Kanadský útočník Brant Harris zanechal během svého působení v Českých Budějovicích výraznou stopu. Pro klubový web si během individuální přípravy našel čas, aby se mohl za kariérou v Motoru ohlédnout a rozloučit se s jeho fanoušky. Uvnitř článku si navíc můžete pustit vybrané gólové akce.

„Určitě si z tohoto angažmá budu pamatovat fanoušky. Budějovice jsou skvělé místo na hraní, hlavně při domácích zápasech,“ říká. „Ale hodně vzpomínek bude i mimo hokej — čas strávený s rodinou, jak tady vyrůstaly moje děti, a lidé, které jsem ve městě potkal. Budu mít spoustu hezkých vzpomínek. Myslím, že si moje rodina České Budějovice opravdu oblíbila.“

Když se ohlíží zpět, vidí své působení v Česku jako důležitou kapitolu osobního i hokejového růstu. „Bylo to pro mě hodně o růstu — jako člověk, jako táta i jako hráč,“ vysvětluje. „Přicházel jsem do nové ligy a myslím, že jsem se dobře přizpůsobil a hrál docela dobře. Celkově to beru jako velmi pozitivní zkušenost.“

Tématem, kterému se nelze vyhnout, jsou zranění, která jeho angažmá výrazně ovlivnila. „Je jasné, že zranění budou asi jednou z hlavních věcí, o kterých se bude mluvit, což je škoda,“ přiznává. „Bylo to psychicky náročné. Ve druhé sezoně jsem měl operaci a vrátil se v průběhu ročníku na posledních 15 zápasů. Letos to bylo koleno.“

Přesto je hrdý na to, jak se po zraněních dokázal vracet. „Tohle nemůžu ovlivnit. Co ale ovlivnit můžu, je to, jak se vrátím a jak hraju,“ říká. „Po posledním zranění jsem měl pocit, že jsem hrál dobře. Měl jsem bilanci bod na zápas, na vhazováních jsem byl v top 5 v lize — jsem na to, jak jsem se s tím popral, hrdý.“

Velkou roli pro něj měla i podpora fanoušků, zejména v těžších obdobích. „Hodně to pro mě znamená, když vás fanoušci podporují v těžkých chvílích, jako jsou zranění,“ říká. „Nikdo nechce sedět mimo hru — chcete být na ledě a pomáhat týmu. O to těžší to někdy bylo. Té podpory si opravdu vážím.“

Pro fanoušky má jasný vzkaz: „Chci jim hlavně poděkovat. Byly to jedny z nejhezčích tří let mé kariéry, hlavně díky atmosféře a tomu, jaké to bylo hrát před nimi. Myslím, že fanoušci mohli vidět, jak moc jsem tady chtěl vyhrávat.“

Co bude dál, zatím není jasné. „Dozvěděl jsem se až v pondělí, že nebudu pokračovat, takže je to pořád hodně čerstvé,“ vysvětluje. „Rád bych zůstal i třeba v české lize. Jsem teď hodně motivovaný — chci ukázat, že to bylo chybné rozhodnutí, a tohle léto jsem konečně zdravý, abych se dostal zpátky na úroveň síly a rychlosti, na kterou jsem zvyklý. Trénovat jsem začal hned den poté, co jsem se dozvěděl, že nepokračuju.“

Do rozhodování o budoucnosti ale výrazně promluví i rodina. „Moje žena je těhotná a termín má v srpnu, takže je to další důležitý faktor. Uvidíme, jak to dopadne.“ A co mu bude chybět nejvíc „Prostě být s klukama,“ usměje se. „Všechny ty malé momenty v kabině. I s kluky, se kterými jsme si jazykově úplně nerozuměli, jako třeba Steepy (Jan Strmeň), jsme si vždycky našli cestu, jak si dělat srandu. To jsou věci, které mi budou chybět nejvíc.“