Prošel si mládežnickými kategoriemi, nastoupil také na Mistrovství České republiky. Po ukončení aktivní hokejové dráhy se naplno věnuje trenérskému řemeslu. Své zkušenosti teď předává Základnám a také Mladším žákům B, kde bude od této sezóny zastávat funkci asistenta trenéra.

Trenérská dráha

Hokejová minulost a konec hráčské kariéry

Základy pro svou současnou trenérskou dráhu získal Filip Řehout během vlastních hráčských let, kdy jako obránce prošel mládežnickými kategoriemi, nejen v dresu Motoru České Budějovice, ale působil také v Havlíčkově Brodě. V sezóně 2016/2017 měl také možnost nastoupit na Mistrovství České republiky (MMČR), kde reprezentoval Jihočeský kraj v kategorii U15. Na této prestižní akci zasáhnul do pěti duelů, v nichž vsítil jeden gól.

V minulé sezóně jste vedl ročník 2017 v Základně B a dělal asistenta u o rok starších Mladších žáků B. Teď se stejným ročníkem přecházíte do Základny A. S jakým očekáváním do nové sezóny vstupujete a jak se na ni těšíte?

Na tuto sezónu se určitě hodně těším. U kluků z ročníku 2017 budeme více najíždět na hru na velkém hřišti, což je pro ně stále docela novinka. Čekají nás zápasy s kvalitními soupeři v CCM lize a v turnajích. Očekávám tedy, že to pro kluky bude trochu těžší, ale díky tomu věřím i ve výrazné zlepšení.

Když bychom se podívali na vaši hokejovou minulost, reprezentoval jste Jihočeský kraj U15 na Mistrovství republiky mládeže. Jak na tento vrchol tehdejší mládežnické kariéry vzpomínáte?

Pamatuji si, že to bylo hodně těžké. Vybavuji si, že do výběru Jihočeského kraje jsem se napoprvé nedostal, ale díky poctivému tréninku si mě nakonec všimli. K samotnému mistrovství už nedokážu říct konkrétní detaily, ale vím, že jsem si to tehdy hodně užil.

Sám jste prošel budějovickou obranou a vyzkoušel si i extraligu mladšího dorostu v Havlíčkově Brodě. Co je pro vás, jakožto bývalého obránce, nejdůležitější vidět u současných svěřenců, kteří hrají na tomto postu?

U mých kluků se to ještě nedá úplně rozdělit na obránce a útočníky (všichni hrajou všude). O co se ale snažím a co u nich chci vidět, je zdravé ego – aby se nebáli hrát a zkoušeli nové věci. I přesto, že jim to napoprvé třeba nevyjde, rád vidím, že do toho jdou a zkusí to znovu. U obránců ve starších ročnících zase rád vidím, když tvoří hru, mají přehled a nebojí se zkusit něco neočekávaného. Celkově u mladých kluků nejvíce oceňuji snahu zlepšovat se a chápat to, co jim my trenéři říkáme.

Vaši hokejovou kariéru jste ukončil poměrně brzy. Chtěl jste se naplno věnovat trenérské práci nebo v tom hrály roli i jiné záležitosti?

Před ukončením kariéry jsem ještě v šestnácti, sedmnácti letech odehrál zápasy za muže v Jindřichově Hradci. Zprvu jsem vůbec neměl v plánu se k hokeji vracet, i přesto, že ho mám pořád rád. Po pár letech se mě ale někdo zeptal, jestli si nechci zkusit trénování. Nečekal jsem, že mě to bude tolik bavit, ale opak je pravdou. A od té doby trénuji.

Hokej si za poslední dobu prošel velkým vývojem. Vnímáte určité rozdíly v trénování dnešních mládežnických kategorií?

Jako hráč jsem metodologii moc neřešil – prostě jsem plnil pokyny trenéra. S odstupem času ale vidím, jak velkým vývojem hokej prošel. Zásadní rozdíl vnímám ve vzdělání dnešních trenérů a v přípravě tréninků. Mají jasnější strukturu, smysl a mnohem více se pracuje s moderními poznatky. Změnil se i samotný styl trénování, kde jde o to ukázat dětem správnou, né vždy lehkou cestu a aby je to i bavilo.