"Hele, mladej Hejduk!" Tohle bude v příští sezóně znít na extraligových stadionech z úst fanoušků asi často. Dvaadvacetiletý Marek Hejduk je zatím posledním přírůstkem do týmu Motoru. Uspěl na try-outu a rozšířil už tak nabité útočné řady. V rozhovoru mluví mimo jiné právě o tom, jaké to je, nosit na zádech slavné příjmení.

Uspěl jste na try-outu a je před vámi sezóna v Motoru. Jak jste uplynulé týdny prožíval?

Ani jsem z toho nebyl nějak moc nervózní. Šel jsem do try-outu s tím, že to jdu zkusit. Neměl jsem vůbec nic garantováno. Dal jsem do toho sto procent toho, co jsem mohl. A dopadlo to, z čehož mám samozřejmě radost.

Máte za sebou v českobudějovickém dresu sice zatím jen tři přátelská utkání, nezažil jste měření sil s extraligovým soupeřem. Ale i tak, co vám zápasy zatím naznačily o zdejším hokeji?

Jasně, byly to přípravné zápasy, ale byl to dobrý hokej v rychlém tempu, na větším ledě, což je pro mě také trošku jiné. Takže zatím první tři zápasy dobré a těším se na ty extraligové.

Povedlo se vám získat místo v kádru Motoru. Druhá věc ale je, jaké postavení si v sezóně v týmu vybojujete?

Sám jsem si před sebe zatím žádný cíl nedal. Teď mám radost z toho, že jsem se dostal do týmu a že zůstávám v Motoru. Takže řeknu jen jednoduše, že chci pomoct týmu.

Konkurence v českobudějovickém útoku je pro nadcházející sezónu opravdu obrovská. Jak to vnímáte?

Souhlasím, útočníků je v týmu hodně a konkurence je veliká. Ale i na univerzitě jsme měli šestnáct, sedmnáct útočníků, takže na konkurenci jsem zvyklý. Vím, že to k tomu patří.

Sportovní manažer Václav Nedorost při oznámení vašeho angažování zmínil jako vaši přednost přímočarost, dravost, práci na malém prostoru. Přidal byste něco do této charakteristiky vás jakožto útočníka?

Potěšilo mě, že o mně tohle pan Nedorost řekl. Považuji se za soubojového, bojovného hráče, rychlého útočníka. A myslím, že mám dobrou střelu, tak doufám, že to v Motoru ukážu a že týmu pomůžu.

Kdyby try-out v Motoru nevyšel, měl jste připravenou nějakou záložní variantu? Jaký postup byste zvolil?

To popravdě nevím, ale můj cíl byl jednoznačně hrát hokej. Do try-outu jsem šel s tím, že se soustředím naplno na něj, chtěl jsem se na něj stoprocentně připravit. Možností by bylo jít zpátky do Ameriky, nebo shánět něco jiného v Čechách nebo v Evropě, každopádně nic jistého jsem neměl.

Máte představu, jakou soutěží extraliga je?

Extraligu jsem blíže nesledoval. Táta mi trochu přibližoval, jaké to tady je, co mě asi tak čeká. Když jsme byli loni v Čechách o Vánocích, viděl jsem naživo jeden extraligový zápas. Ale jinak o soutěži velké povědomí nemám, popravdě zatím neznám ani všechny její účastníky. Pro mě je důležité, že jsem se dostal do Motoru a zbytek dohoním časem.

S jakým číslem na dresu vás uvidí fanoušci? Dříve jste nosil 22, na Harvardu 13, v přípravě v Motoru 37...

Sedmatřicítku mi tu přidělili na přípravu, abych nějaké číslo pro try-out měl. Dostal jsem se s ním do týmu, dařilo se mi, tak jsem si řekl, že si ji i pro sezónu nechám. Ale je to skutečně úplně náhodné číslo, žádný vyšší smysl za tím není.

Co se týče harvardské univerzity - prozradíte, jaký obor jste studoval a zda jste studium na Harvardu úspěšně dokončil?

Ano, vystudoval jsem ekonomii, jako vedlejší obor pak politologii. Byly to výborné čtyři roky.

S dvojčetem Davidem se vaše cesty nyní rozešly, jeho čeká ještě jeden univerzitní rok. Čím to? Myslíte, že za rok vás bude následovat a bude chtít hrát hokej v Čechách?

Brácha je na univerzitě o jeden rok pozadu, nastoupil na Harvard později, protože hrál o rok déle juniorský hokej. Brácha mému kroku jít do Evropy fandí, sám má ale před sebou ještě jeden rok na Harvardu a pak to bude na něm, jakým směrem se vydá.

Loňskou sezónu jste po konci v univerzitním hokejovém systému a hraní v NCAA dohrával ve třetí nejvyšší zámořské soutěži ECHL za Utah Grizzlies.

A byla to skvělá zkušenost. Strávil jsem tam tedy jen dva a půl týdne, stihl jsem posledních osm zápasů sezóny. Zajímavé je, že klub po sezóně prodali a přestěhovali do New Jersey. Po 31 letech klub v Utahu skončil. Zažil jsem tak jeho poslední zápasy. K mému angažmá došlo tak, že jsme s Harvardem vypadli v play-off s Cornellem, v Utahu potřebovali útočníka, tak jsem neváhal a rychle do toho skočil.

Skočil jste do toho výborně, šest kanadských bodů v osmi zápasech je slušná bilance.

Je to tak, v sezóně jsem tolik bodů neměl, v Utahu se mi pak docela dařilo.

Netajíte se tím, že se považujete především za Američana. Máme vás vnímat jako cizince? Do Čech jste jezdil pravidelně na léto nebo o Vánocích, ale teď vás čeká první delší životní období v Česku...

Je to tak, stále se cítím více jako Američan. Vyrůstal jsem tam celý život, poslední čtyři univerzitní roky jsem v Americe strávil skoro komplet. Ale necítím se tu jako cizinec, ano, je to trochu jiné, ale je mi tu příjemně. A v týmu a klubu je vše výborné. Všichni jsou na mě hodní, vstřícní, starají se, jestli mám vše, co potřebuji. V Budějcích jsem nikdy v životě před try-outem nebyl. Moc se mi tu líbí, od krásného náměstí až po přírodu v okolí. Teď mě třeba čeká ještě zařizování nějakého bydlení.

Prozradím, že jste měl trochu obavy ze zvládnutí rozhovoru v češtině. Evidentně ale rozumíte všemu, možná vám občas nenaskočí vhodné české slovíčko, ale hovoříte bez výraznějšího přízvuku. Jaký byl a je váš vztah k češtině? Vyrůstal jste v Americe, ale s českými rodiči.

Doma jsme mluvili česky, hlavně máma to vždycky chtěla a dbala na to. Je pravda, že byly doby, kdy se mi do toho jako malému moc nechtělo. S bráchou máme až do deváté třídy vedle americké i českou základku, kdy nás učila máma s tátou třeba dějepis a v Čechách jsme na škole v Ústí nad Labem dělali v létě rozdílové zkoušky. S bráchou spolu dnes mluvíme spíš anglicky, ale doma se jinak snažíme mluvit česky. Češtinu jsem si udržoval i na Harvardu, zapsal jsem si předmět Čeština pro pokročilé. Součástí byla i četba českých knih, musím říct, že přečíst některou klasiku bylo docela těžké (úsměv). Na začátku try-outu ta má čeština byla horší, ale po těch třech týdnech už se to zlepšilo a doufám, že se v ní ještě budu zlepšovat.

Nesete na dresu ono v uvozovkách závaží spojené s vaším příjmením. Syn slavného otce - jak se s tímto spojením vyrovnáváte? Neštve vás to někdy, že jste hned pod radarem a lidé vás srovnávají s otcem, legendou českého hokeje?

Kdepak, neštve mě to vůbec. Jsem na tátu moc hrdej, jak výborným hokejistou byl, takže naopak to vnímám tak, že se snažím jít aspoň trochu v jeho stopách a stát se také dobrým hokejistou.